pondělí 27. srpna 2012

Brännö

Včera sem strávil asi tak dvě hodiny v parku u Vallgraven (to je ten cik cak kanál kterej měl obrannou funkci a jede kolem starýho centra) tlacháním při zdejším 2,5% Starobrnu s Laureen Putzuolu, francouzkou která tady taky bude dělat architekturu a která má tak šílenej přízvuj že jí rozumim asi tak každou padesátou větu. A ta se mě mimochodem zeptala, jestli jdu na ten sraz lidí z architektury v nějaký kavárně ve čtvrti Haga. A jelikož sem o ničem takovym vůbec neměl ani potuchy a ona je tak trochu šílená takže mi nebyla schopná během celýho odpoledne poté napsat kdeže to teda v kolik je, tak sem to prošvih. Naštěstí se ty samý lidi domluvili, že dneska pudou na procházku na nějakej ostrov u Saltholmen, takže jdu s nima. Máme sraz dost brzo, takže přijedu asi o dvacet minut pozdějc, ale voni tam naštěstí eště čekaj. Tady poprvý potkám lidi, se kterejma pozdějc trávim nejvíc času. Ukáže se, že z architektury tam sou dvě holky, Anna - která o sobě řekne že je Italka a následně vysvětlí že to neni tak jednoduchý protože je z nějaký německý části itálie takže italsky mluví dost špatně - a Daniela - blonďatá Němka s ofinou která díky tomu vypadá spíš jako Švédka. Pak je tam další Tomáš - Thomas - Němec, kterej studuje něco co si vůbec nepamatuju co je ale asi se to odehrává taky dost technickym způsobem. A francouz, kterej taky skoro neumí anglicky a já mu nerozumim vůbec takže se ho dycky musim dvakrát zeptat cožeto řikal. Eště dalších asi patnáct minut čekáme na dvě Belgičanky - jsou dost vtipný, Caro se všemu dost směje a nejvíc tomu francouzovi jehož jméno sem zapomněl a Louise zase vypadá jako by konstantně byla sjetá na něčem tvrdším a vobčas když o mluví o něčem co je hnusný tak kašle na slova a používá tak asi padesát různejch belgickejch variant "bleau".

Chvíli čekáme na trajekt a když nastoupíme, kapitán to dost svižně votočí na místě a pustí to naplno mezi velkejma oblejma šutrama čouhajícíma z vody, jako kdyby jel na kole a kličkoval mezi loužema. Než dojedeme na Brännö, zastavíme na Asperö östra a Aspero norra, malý dřevěný přístaviště a dřevěný domky přichycený drápkama na placatejch skalách mezi stromama. Bydlet tady a pít ráno v létě kafe, koukat skrz mlhu dolu na černou voňavou vodu, chytat první paprsky jemnýho severního slunce a v zimě večer v noci sedět s kámošema u stolu a všude kolem sníh, led a zmrzlý stromy a sobi, to bych brečel. vystupujem na Brännö. U přístavu sou naskládaný podivný motorky který místo předního kola maj vozejček, takový samodomo tříkolky, všechny ale stejný takže to musí bejt nějaká masová produkce ostrovní dopravy. Nejsou tady auta. Nedostanou se sem, trajekty sou moc malý. Takže tady všichni jezděj na kolech a podobně, jak se dá. Domy a zahrady na ostrově sou docela normální švédská countryside produkce, dřevo, upravený zahrady, ploty. Kupodivu žádný zvířata, asi taky nesměj na trajekt. Asi tady maj letní chaty bohatší švédové a v zimě to tady hasne. Čim dál menším pěšinkama se pomalu dostaneme nahoru k srdci ostrova - na kopci je malá červená budka s betonovejma schodama, uvnitř se stolem, lavicí, kytarou a námořnickym kabátem. V popředí se na skalách chytaj různý křovístromy, v druhym plánu je vidět na celej ostrov pod náma a v dálce v moři další takový podobný výčnělky z vody.

Chvíli pijem "that blee wine" a když už neni ani co žrát, necháme belgičanky a němku opalovat se (prej hned všechny usnuly) a jdem se projít po ostrově. Přístav dřevěnejch lodí, pes s klackem, holčička která si hraje s provázkem, ticho. Všude je krásný slunečný ticho. Sedíme na skalách a ujišťujeme se, že někam určitě co nejdřív musíme jet, někam trochu na sever a do přírody, ztratit se před světem v krajině temnejch tmavě modrejch tichejch jezer, krajině posetý trsama trávy a houštinama bříz.

Zapomněl sem zmínit Kevina. Kevin přišel totiž asi o hodinu pozdějc a musel nás na ostrově najít. Je taky z Belgie a důležitej je proto, protože v následujících čtrnácti dnech posbírá nebo nakoupí všude možně čtyři vraky kol z čehož ani jedno z nich se mu nepodaří zotročit aby na něm moh jezdit. A protože to na něj asi neni dost, eště chytí nějakej famózní počítačovej virus kterym se pak další tejden musí zabejvat. Všem těm lidem z Belgie je teprv dvacet - maj o dva nebo tři roky kratší střední a evidentně to vůbec nevadí.

2 komentáře:

  1. Ahoj hezké čtení takové romantické a bezprostřední. Uvítal bych kdybys někde popsal kdo je na nějaké konkrétní fotce, abych si k té charakteristice osob mohl přiřadit podobu. martin

    OdpovědětVymazat
  2. To musíš poznat ne, němka, belgičanky a němec a belgičan a Francouz. Takže na první fotce zleva: Francouz, Louise, Caro, Daniela, Thomas, Anna, Kevin. A máme tady porušení zákona o zachování osobních informací.

    OdpovědětVymazat