úterý 21. srpna 2012

Saltholmen

Saltholmen je původně malej ostrov v místě, kde se Gäta älv ("Gótská řeka") vlejvá do moře a místo toho aby se rozlejzala do delty jak se to děje v místech kde je písek, tak se tříští o hromadu ostrůvků protože ve švédsku neni písek ale skály. Takže Saltholmen byl jeden takovej malej a potom když se dělalo město tak se tam zaved vlak a udělal se z toho poloostrov a mohly se tam udělat lázně. Ten vlak se pozdějc prohlásil tramvají a jezdí tam jedenáctka a devítka (samozřejmě, že sou obě modrý). Proč se tam dělala ta trať nevim a proč lázně to taky nevim. Ale evidentně to bylo velevýznamný místo, taky tam byl (a furt je) přístav, odkaď jezděj trajekty na tu hromavu ostrůvků kolem delty Göty älv. A mimo vlak a lodě tam je obrovský kotviště soukromejch jacht, ze kterejch se čas od času jedna rozhodne a odjede se podívat jaký to je na moři a pak se vrátí aby mohla ostatním vyprávět jaký dneska bylo velký slunce. A protože je to nejdostupnější kousek opravdovýho moře a zároveň nejvysutější ostroh pevniny, jezděj se tam lidi tramvají koupat. Teda asi se tam jezděj spíš opalovat, soudim podle světlosti kůže průměrnejch švédů.

Takže sem vzal kolo, protože dokaď je hezky tak si to chci tady užít a ne jezdit tramvají, a vyrazil sem kolem nemocnice Salhgrenska a přes Slottsskogen na ten vzdálenej westkapp. Slottsskogen - Hradní(?) park - je docela rozumnej městskej park, kterej patřil asi do šestnáctýho století k Älvsborgu (Říční hrad - Miluju, jak se tady všechno menuje naprosto jednoduše a přímočaře). Jenže pak už hrad nepotřebovali takže dva roky po jeho rekonstrukci ho rozházeli výbušninama. A zbyl tam Slottsskogen, jako jedno z mále velkejch rovnejch míst na jižním břehu který se dokázalo ubránit barákům (mimo kolejiště Centralstation). Kromě toho, že se tam choděj rekreovat snad úplně všichni a že tam je snad úplně všechno včetně hospody, rybníku a hromady pavilónů a takovejch maličkostí jako se to ve správnym parku má, tam provozujou takovou malou zoo, kde dohromady asi tak deset druhů zvířat, z nichž pravděpodobně jediný který neuvidíte kousek za městem je vzácnej druh Oelandský husy která umí občas lítat a dožívá se až třiceti let. Ale eště před husou tam narážim na tuleně. Možná to sou spíš na konci zúžený obrovský jitrnice, který plavou na dně bazénku. Ale po chvíli se jitrnice zvedaj a dávaj se do pohybu aby se na nás mohly podívat. Když už sou příliš znuděný, prostě se pomalu obrátěj břichem nahoru a eště pomalejc se potopěj zpátky ke dnu.

Projíždim příjemnou čtvrtí Sandarna a pak má přijít další park. Ten park je moc hezkej, tráva, skály, úzký asfaltový cesty a tak, ale záhy zjišťuju že louka opodál je plná hrobů a když se objevujou další a další takový loučky, už to asi něni jen tak ledajakej park. Menuje se to Västra kyrkogarden a opravdu to je hřbitov na západě Goteborgu. Ačkoliv hroby nejsou vůbec hezký, masová výrobu ne starší než z roku 1990, celek působí příjemně. Je to totiž spíš taková městská příjemná obora, ve který sou mimochodem hroby. Prostor a hroby se netáhnou donekonečna, ale jako by jeden šel z místnosti do místnosti tak tady se prochází z louky na louku. Mezi nima sou skály a kytky a tráva a stromy. Občas potkávám posedávající lidi a celym timhle komplexem se dá, jak je ve švédsku zvykem, projet autem. (Začínám vnímat jistou švédskou roztahanost ve všem - všude je dost místa, tak neni potřeba nic hrotit. Důsledkem toho je mimo to, že starý lidi nemusej chodit kilometry křížem krážem přes hřbitrov pěšky taky to, že ve městě sou všude pořádný ulice kam se vejde všechno co má, auta, tramvaje, širokej cyklopruh, ostrůvky mezi tim všim, stromy). Uprostřed, na největší louce, je trochu divnej kostel. Västra kyrkogarden je tichý místo, kde se zastavil čas, jenom listí si toho nevšimlo a tak dál ševelí.

Ze hřbitova se dostanu na ulici Fridhemsgatan (to by se dalo přeložit jako Ulice, kde mají mrtvoly domov) a pak dál podél dálnice dalších pět nebo šest kilometrů do Saltholmen. Hagen, Älvsborg, Tranered, Langedrag, Vässingsö, Saltholmen. Čim blíž k moři, tim víc bohatší čtvrtě a tim víc je poznat že sem ve švédsku. Pak přijde první pravá mořská zátoka s rákosím a lesem lodních stěžňů, pak Saltholmen. Je tam obrovský kotviště soukromejch jachet všech možnejch tvarů a velikostí a stáří. Ztrácim se ve spleti uliček tvořenejch molama u kterejch sou lodě ukotvený, pak konečně nacházim cestu k nejzažšímu výběžku pevniny. Mezi oblejma šutrama a travnatejma chomáčema se občas povalujou instantní grily z tlustýho alobalu s předpřipravenou dávkou uhlí, který se koupěj v supermarketu a rovnou se daj zapálit. Tráva, doutníky, keře s nádhernejma růžovejma květama, oblý skály, vylejzající z trávy, se postupně ztrácej ve vodě kde je obalujou slizký hnědý mořský saláty, pak písečný dno, moře, v dálce ostrovy.

Cestou zpátky mimochodem zpozoruju městskej zázrak. Tam, kde by "na jihu" v čechách normálně byl betonovej buzerplac nebo travnatý prd s chodníčkama a kreténskejma keřema, je bazén. Normálně venku. Modrý dlaždičky, chlorová čistá voda, hromada nahatejch dětí jedna nebo dvě kabinky, záchod. Všechno jak má bejt. Ať žijou smysluplný veřejný prostranství. Louka nad bazénem ze který sem bazén fotil, mírně ve svahu, množstvím plechovek od piva v trávě svědčí nikoliv o tom, jak je nebezpečná a nevhodná do města, ale o svý atraktivitě.

4 komentáře:

  1. těším se, až se někdy podívám tam, kde mají mrtvoly domov...And

    OdpovědětVymazat
  2. máš to tam moc pěkný a je to prudce čtivý... nabízí se teda jasná otázka - co se děje od 21.8. dál? ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. CHCEME DALŠÍ!!!! PIŠ DÁL!!! AND

    OdpovědětVymazat
  4. Hele tady ve švédsku je časový pásmo posunutý o čtrnáct dní ..

    OdpovědětVymazat