úterý 14. srpna 2012

První den

Z parkovište kde nás student agency vyhodil sem se dostal na nádraží. To je shluk parkovište, kolejište, jedný nádražní budovy z roku 1858, která patří k vlakům, a druhý nádražní budovy, která vypadá podobně jako oranžérie na Hradě od Jiřičný, ale protože to není oranžérie, ale nádraží, tak je asymetrická a celá jedna strana je pokrytá složitym težkopádne filigránskym stíněním, a ta obsluhuje autobusy. Už sem docela velkej, takže ani moc necivim na nádherný švédky v kratoučkejch kraťasech který momentálně frčej, a zodpovedně si dokážu koupit mesíční lístek na Vasttrafik za 350 SEK a následně se se všim tim mym bordelem dopravit do bytu v Nord Guldheden, kterýmu ted budu měsíc řikat domov. Muj barák je v kopci tichý rezidencní čtvrtě, jeden z pěti asi šestipatrovejch bodovek, kolem všude bujej stromy a trávy a všudypřítomný švédský skály. Je to jemne žlutej barák opláštenej plechovejma šablonama z padesátejch let a paní J., která mi byt pronajala (za což jí sem stále neuveritelne zavázán, protože sehnat i treba pokoj v Goteborgu je takrka nemožný) o nem ríká že na Švédsko je starej. Já bych to doplnil o to, že si nemyslim že je jeden z nejhezcích, ale zato zevnitr je docela komfortní. Shozy na odpadky, jednoramenný schodište (luxus!), porádná chodba a kvalitní podlaha na chodbe. To všechno je usazený impozantnim výhledem na Guldheden.
V momentě, kdy se zorientuju, zjišťuju že internet nějak nefunguje a tak jedu zpátky na nádraží chytit nějakou wifinu abych vyřídil všechnu komunikaci s českem. Net nakonec chytnu až v Nordstan, což je obrovskej obchoďák, ve kterym se další čtyři dny budu furt ztrácet, protože to je šest nebo víc bloků narvanejch obchodama s hadrama, mezi kterejma už ale nejsou ulice ale krytý pasáže, na který byly ulice konvertovaný. Výsledek toho je samozřejmě za prvý obrovskej areál, kterej se musí obcházet, pokud je zavřeno, a za druhý totální ztráta orientace – všechny ty obchody sou v podstatě stejný, nedá se orientovat podle fasád a všechnu identitu smazává stejnej design všech „obchodních ulic“. Ale internetů tam maj dost. Než všechno vykomunikuju, zjistim že už je večer. Pár hodin hledám obchoďák s jídlem. Nejdřív se zdá se, že Švédi suroviny neradi, potom ale nacházim velkej obchoďák v suterénu. Pozdějc zjišťuju, že součástí všech potravinovejch obchodů je minimálně tři metry dlouhej regál se sladkostma na váhu. První večer v Goteborgu trávim s pivem, špagetama a omáčkou bez chuti.

Navečer plynou tmavěmodrou nocí bleděmodrý tramvaje.

Žádné komentáře:

Okomentovat