neděle 21. října 2012

Ringön v Hisingen a Keillers park

Protože sem zatim v Hisingen byl jenom jednou a to ešte večer, tak se tam jedu podívat dneska. Znovu přes Götaälvsbron, ze kterýho je výhled na celý pokračování řeky na východ. Na západ nic nevidim, protože sem na východní straně mostu a přejít se nedá, muselo by se přeskočit dvojitý zábradlí kombinovaný se svodidlem a přeběhnout čtyři proudy silnice a dva směry tramvaje. Na konci mostu je výbornej rozhled na bordel malejch soukromejch přístavů a autoservis kde na sebe skládaj Volva všech možnejch stáří tak lehce jako v BurgerKingu dělaj sendviče.

Pod mostem je tribuna stadionu celá udělaná z lešení, filigránskej šperk s racionálností stroje.

V přístavu kterýmu se řiká Ringön se ocitám na ulici mezi umělejma zálivama střídanejma molama na jedný straně a recyklační stanicí pro Göteborg na straně druhý.

Neví se tady moc, kde je nebe a kde voda.

A v úzký uličce se cejtim jako v pokoji.

Náhle odněkaď přijedou koleje a mezi plechovejma ohradama projedou do moře.

Vracim se směrem na západ do Frihamnen, kde obrovský měřítko doků saje život z malý hnědý říčky, která zase o několik kilometrů nahoře proti proudu srká močálek u Skogome.

Tam se moc zaseknu u focení zhypnotizovanej vůní rybiny a taky malejma hvězdama vyřezanejma do dřevěnýho plotu. Pádim dál do Keillers parku,protože už zapadá slunce. Park je v podstatě kopec ovinutej silnicí a posypanej stromama, který se nahoře obrousily větrem až na skálu. Stejně jako Chalmers je to další produkt skotskýho vlivu - Keiller byl chlápek co v roce 1841 založil firmu o lodní dopravě, která mimochodem existuje do dneška, ale hlavně jeho syn potom v roce 1906 ten kopec věnoval městu, který ho zpřístupnilo. Nahoře je skála, ze který je vidět skoro všechno, lavička na který se dá sedět a zábradlí o který se dá zakopnout a z tý skály spadnout.

Cestou zpátky je ještě jeden kopec, kde se dá dírou zase vidět až na Masthugget, nic se nevidí ve světle lampy a dá se tam hodit odpadek do koše. Všechno co je třeba. Pivo se tam pije pěkně, i když je zima.

Po čtvrtý přejet most, přenýst se po něm jako pták na provázku přes klubko dálnic,

kolem Artilleriet kde se prodává superdrahej nábytek a nakonec se nechat překvapit vykukující skálou mezi domama u Feskekörka.

2 komentáře:

  1. kto robil tu tribunu? genialna

    Patrik Uchal

    OdpovědětVymazat
  2. No řek bych že nějaký dělňasi, určitě né architekti ..

    OdpovědětVymazat