Správně by se to mělo menovat taky Botaniska, protože to je ten samej les na jih od Sahlgrensky, akorát tohle je ta víc neformální část. Je to arboretum a maj to taky rozdělený do různejch částí - asijskej les, evropskej, atd. A podzim je samozřejmě ta nejlepší doba tam jít. Takže to byl nakonec den s lidma z Belgie atd v barevnym lese plnym různejch překvapení a šíleností a divnejch stromů a keřů.
Nejdřív ale musíme vidět schody, kámen, vlnitý větve, červenej strom a rododendron. O kus dál v lese ze země lezou velký pomlázky.
Potom se jde kolem jezera s výhonkama, rákosím a ostrovem. A pak další věci, tisíc odstínů tý stejný khaki zelený a dva tisíce odstínů hnědý a oranžový. To všechno poskládaný do dvou miliónů různejch druhů vlnitejch, střapatejch a kostrbatejch vzorů který se vzájemně překrejvaj a nutěj unavenou závěrku klapat jak koňský kopyta. Deset tisíc různejch tahů štětce jen tak mýrnix týrnix kam to jen napadne, támhle trochu kudrlinky a vpravo to hustě pocákat žlutejma listama. Mezitim se vine tlustá čára cesty a všechny ty velký chomáče, haluze a desetimetrový květáky se k ní napínaj, aby se pochlubili kolemjdoucím se svojí texturou, tvořenou jedinečnou kombinací miliard buněčnejch struktur nasypanejch na sobě a vytvarovanejch větrem, formovanejch konstelací zdravejch sladkejch živin a taky pilama, nůžkama a momentální náladou zahradníků.
Pár kamenů který cestě překážej v dalším vývoji, ale sou nutný protože v nich kdysi dávno ledovec vyrejpal pítko pro ptáky. Dycky se musí myslet na detaily.
Krajina se čim dál tim víc mění v normální les obarvenej podzimem, jenom občas se někde objevjej jednotlivý cizozemský křoví nebo stromy, vzrostlý ze zbloudilejch semen. Mokrý močály propojený potokama a pak konec lesa.
Říše fotosyntézy se mění na svět lidský přítomnosti, jeden z čerstvejch developmentů na kraji Mölndalu. Normální baráky, žádnej design, žádnej pořádnej architekt, dohromady příjemný prostředí. Den končí kávou u Kevina v jedný z cihlovejch ulic Mölndalu.
Žádné komentáře:
Okomentovat