Ringön v Hisingen a Keillers park

Protože sem zatim v Hisingen byl jenom jednou a to ešte večer, tak se tam jedu podívat dneska. Znovu přes Götaälvsbron, ze kterýho je výhled na celý pokračování řeky na východ. Na západ nic nevidim, protože sem na východní straně mostu a přejít se nedá, muselo by se přeskočit dvojitý zábradlí kombinovaný se svodidlem a přeběhnout čtyři proudy silnice a dva směry tramvaje. Na konci mostu je výbornej rozhled na bordel malejch soukromejch přístavů a autoservis kde na sebe skládaj Volva všech možnejch stáří tak lehce jako v BurgerKingu dělaj sendviče.

Pod mostem je tribuna stadionu celá udělaná z lešení, filigránskej šperk s racionálností stroje.

V přístavu kterýmu se řiká Ringön se ocitám na ulici mezi umělejma zálivama střídanejma molama na jedný straně a recyklační stanicí pro Göteborg na straně druhý.

Neví se tady moc, kde je nebe a kde voda.

A v úzký uličce se cejtim jako v pokoji.

Náhle odněkaď přijedou koleje a mezi plechovejma ohradama projedou do moře.

Vracim se směrem na západ do Frihamnen, kde obrovský měřítko doků saje život z malý hnědý říčky, která zase o několik kilometrů nahoře proti proudu srká močálek u Skogome.

Tam se moc zaseknu u focení zhypnotizovanej vůní rybiny a taky malejma hvězdama vyřezanejma do dřevěnýho plotu. Pádim dál do Keillers parku,protože už zapadá slunce. Park je v podstatě kopec ovinutej silnicí a posypanej stromama, který se nahoře obrousily větrem až na skálu. Stejně jako Chalmers je to další produkt skotskýho vlivu - Keiller byl chlápek co v roce 1841 založil firmu o lodní dopravě, která mimochodem existuje do dneška, ale hlavně jeho syn potom v roce 1906 ten kopec věnoval městu, který ho zpřístupnilo. Nahoře je skála, ze který je vidět skoro všechno, lavička na který se dá sedět a zábradlí o který se dá zakopnout a z tý skály spadnout.

Cestou zpátky je ještě jeden kopec, kde se dá dírou zase vidět až na Masthugget, nic se nevidí ve světle lampy a dá se tam hodit odpadek do koše. Všechno co je třeba. Pivo se tam pije pěkně, i když je zima.

Po čtvrtý přejet most, přenýst se po něm jako pták na provázku přes klubko dálnic,

kolem Artilleriet kde se prodává superdrahej nábytek a nakonec se nechat překvapit vykukující skálou mezi domama u Feskekörka.

Vattenstad, Hisingen za tmy

Mezi Göteborgsoperan a Lipstickem je malej kvádrovej dům a v jeho černý dřevěný fasádě je vyřezanej tvar řeky Göta Älv, kterej ona přijímá když protekjá městem. Menuje se to Vattenstad, vodní město a má to za úkol informovat občany Göteborgu o tom, co tam místní samosprava vaří za developy.

Vevnitř je obrovskej model celýho města a na zdech kolem hromada informací včetně šílenýho schwarplanu plnýho divnejch zatočenejch zviřátek - městskejch bloků z Million housing programu. Všechno je švédsky, protože turisti se o místní dění zajimat nemusej. Je tam taky tlustá složka pojmenovaná územní plán a vevnitř je kupodivu obsah pojednanej podobně jako v Pražskym dokumentu až na to že je tam mnohem víc textu a míň map. Taky sou na výstavě prezentovaný studentský projekty na klíčový místa. Až na jeden podle mě zásadní problém funguje černá piksla skvele. Problém je v tom, že se vůbec nezajímá o oblast kterou si vymezila - řeku a její břehy. V současný době je město rozdělený na severní část na ostrově Hisingen, kde všichni žijou, a jižní - "tu originální", starší část, kde všichni pracujou. A rozděluje je právě životodárná řeka, jejiž břehy sou po celý dýlce zaplácaný umřelejma průmyslama a přístavama, vzpomínkama na již minulou důležitost námořní dopravy. Tohle klíčový téma se v modelu a ve výstavě vůbec neobjevuje.

Vylezu z budky a jedu se přes most podívat na ty všechny spící továrny a přístaviště na břehu Hisingen. Kolem Lindholmen, relativně novýho kampusu Chalmers, se postupně rozvíjí čtvrť kravaťáků, ve dne žijící, v noci spící, stejně jako průmysl. Oproti tý vylidněnosti normálně napjatýho nervovýho uzlu lidský společnosti je utlumenost produkčního organismu docela příjemná. Jedno molo mezi dokama funguje, druhý je zarostlý a na třetím se usadilo něco jinyho co udržuje okolí v běhu. V doku někdo zapomněl loď, nebo v ní bydlí. Dům zakrytej závojem, velký skladový haly za stromama a to (asi šípek) co se usadilo mezi silnicí a plotem, velkej strom uškrcenej křižovatkou, a Magasin D, co je vevnitř je pro mě ukrytý.

Kodaň na kole

Opožděně přidávám videa z Kodaně. Zavěšuju jedenáct nezpracovanejch videí tak, jak sem je natočil. Můžete mi říct, že je to nuda. A nebo si k tomu můžete pořádně sednout, zapálit si cigáro a dát to na fullscreen, ztlumit zvuk videa na dvacet procent, pustit k tomu Zrní a užít si to. On se ten obraz se zvukem spojí v jedno dílo sám. Stejně jako když jedete na kole a pustíte si k tomu hudbu .. Doporučuju tohle album: Zrní: Hrdina počítačový hry jde do světa